[Pravidla] Rady hráčům

Ptejte se

Když vypravěč řekne, že jste v hospodě, tak si každý hráč představí jinou hospodu. Někdo zděnou, někdo roubenou. Někdo plnou, někdo prázdnou. Někdo s kamny, někdo s ohništěm. Teprve až vypravěč dodá, že je tam krb, tak si všichni představují hospodu s krbem. Když dodá, že na kožešinách u stěn sedí unavení trpaslíci, tak si všichni představují hospodu s krbem, kožešinami a trpaslíky. Přesto si pořád jeden hráč může představovat hospodu roubenou a druhý zděnou.

Je pochopitelné, že vypravěč nepopíše každou situaci dokonale, aby jste měli všichni identickou představu. Proto je třeba se ptát, kdykoli chcete interagovat s nějakým prvkem, který ještě není zadefinován. Například “Je tam volné místo?” “Není v hospodě nějaký další člověk?” “Jaké je tam osvětlení?” apod. Tím si v případě potřeby doplníte společnou představu. Samozřejmě není nutné se ptát na každou prkotinu. Když je tam krb, tak tam pravděpodobně bude dříví na zatopení, takže s ním můžete při svých akcích počítat “tak já přiložím, ať je tu trochu útulnějc” On vás vypravěč kdyžtak zarazí, kdyby jste se snažili zadefinovat něco nepatřičného.

Sdělte svůj záměr

Neříkejte jen, co děláte, ale i proč to děláte. Předejdete hromadě nedorozumění. „Mračím se jako Clint Eastwood“ může stejně dobře znamenat „Snažím se vypadat nepřátelsky, aby mě nikdo neotravoval“ jako „Chci vypadat drsně a tajemně, abych nalákal zdejší roštěnky.“

Přemýšlejte nahlas

Co může připadat samozřejmé vám, nemusí napadnout ostatní. Úvahy jako “máme pořád šaty od krve, tak se chovejte slušně, ať neděláme špatný dojem” nebo “ta selka je nějaká vyděšená, určitě něco tají” jsou k nezaplacení a výrazně vypravěči ulehčují vedení hry.

Herectví

Zkuste se oprostit od pouhého popisování činností své postavy a hrajte ji řádně energicky. Nestyďte se u hraní gestikulovat, předvádět co děláte a mluvit za svou postavu v přímé řeči. Vyberte si pro postavu nějaké charakterové rysy či zvyklosti, ať je originální. Neuškodí ani akcent nebo vada řeči, aby bylo snáze poznat, kdy mluvíte za postavu a kdy za sebe.

Motivace

Je dobré, když má vaše postava nějaké cíle a ideály, aby se vám nestalo, že jen celé dny sedíte v krčmě a nevíte kudy kam. Měli by na první úrovni být jen vágní a nekonkrétní, aby vás příliš neomezovali ve výběru společníků a hlavně dobrodružstí. Ideální motivací jsou peníze, špatné nejsou ani sláva, vědomosti, moc či hrdinské konání dobra.

Nerozdělujte družinu

Ačkoli k tomu herní situace často svádí, tak se nedoporučuje příliš často rozdělovat skupinu. Hráčů u stolu by, nepočítaje vypravěče, mělo být jeden až sedm, ideálně čtyři, a jejich postavy by měli držet při sobě. Čas od času nějaké rozdělení nebo sólová akce lze tolerovat (naopak to bývá nutné, vtipné nebo praktické), ale pamatujte, že když se oddělíte od družiny, tak se musí začít stříhat mezi vašimi a jejich scénami, přičemž se jedna polovina hráčů většinou nudí.

Nekazte hru ostatním

Nehádejte se s vypravěčem o detaily nebo o slovíčka, je to jen člověk a může se splést. Jestli se vám zdá, že vám křivdí či někomu nadržuje, tak ho upozorněte. Nesnažte se uzurpovat všechnu jeho pozornost, měli by jste si zahrát všichni. Nepodvádějte s kostkami. Zapisujte si všechny změny (vybavení, peníze, životy…) ke své postavě hned. Přineste na hru týmové jídlo. Když nebudete moci na sezení dorazit, dejte vědět předem.

Reklamy

About Quentin

lazy roleplayer, series freak and mmorpg addict Zobrazit všechny příspěvky, jejichž autorem je Quentin

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: