Monthly Archives: Únor 2012

[random table] Hádanky

Odložím si tu hádanky odsud. Jsou tak fešné, že jsem se o překlad radši ani nepokoušel. Časem se ve hře určitě využijou.

  1. Ripped from my mother’s womb,
    Beaten and burned,
    I become a blood thirsty killer.
    What am I?
    iron ore
  2. All about, but cannot be seen,
    Can be captured, cannot be held,
    No throat, but can be heard.
    the wind
  3. I drive men mad
    For love of me,
    Easily beaten,
    Never free.
    gold
  4. Until I am measured
    I am not known,
    Yet how you miss me
    When I have flown.
    time
  5. Lighter than what
    I am made of,
    More of me is hidden
    Than is seen.
    iceberg
  6. Each morning I appear
    To lie at your feet,
    All day I will follow
    No matter how fast you run,
    Yet I nearly perish
    In the midday sun.
    shadow
  7. My life can be measured in hours,
    I serve by being devoured.
    Thin, I am quick
    Fat, I am slow
    Wind is my foe.
    a candle
  8. Glittering points
    That downward thrust,
    Sparkling spears
    That never rust.
    icicle
  9. You heard me before,
    Yet you hear me again,
    Then I die,
    ‚Till you call me again.
    an echo
  10. I spit like bacon, am made with an egg,
    I have plenty of backbone but lack good legs,
    I peel like an onion but still remain whole,
    I’m long like a flagpole, yet fit in a hole
    What am I?
    a snake
  11. Three lives have I.
    Gentle enough to soothe the skin,
    Light enough to caress the sky,
    Hard enough to crack rocks.
    water
  12. What does man love more than life
    Fear more than death or mortal strife
    What the poor have, the rich require,
    and what contented men desire,
    What the miser spends and the spendthrift saves
    And all men carry to their graves?
    nothing
  13. Reaching stiffly for the sky,
    I bare my fingers when it’s cold
    In warmth I wear an emerald glove
    And in between I dress in gold
    a tree
  14. Feed me and I live,
    give me drink and I die.
    What am I?
    fire
  15. Alive without breath,
    As cold as death,
    Clad in mail never clinking,
    Never thirsty, ever drinking
    a fish
  16. Man walks over, man walks under,
    In times of war he burns asunder.
    What is it?
    a bridge
  17. Weight in my belly;
    trees on my back;
    nails in my ribs;
    feet I do lack.
    a ship
  18. Gets rid of bad ones,
    Short and tall,
    Tightens when used
    One size fits all.
    a noose
  19. I cannot be other than what I am
    Until the man who made me dies
    Power and glory will fall to me finally
    Only when he last closes his eyes
    a prince
  20. Say my name and I disappear.
    What am I?
    silence

Odpovědi jsou bílým písmem ;o)
silence


Drama a hádky v družině

Jersonova reakce na Morality is based on a consideration of circumstances – not principles
zajímavý postřeh, souhlasím až na poslední odstavec. proti sobě se dají stavět postavy a jen do určité míry. jakmile proti sobě stojí hráči a navíc ještě naštvaní, je to špatně. kromě toho v reálném světě by se rozhádaná skupina rozešla při první příležitosti, v RPG zůstává pohromadě, protože všichni chtějí hrát dál své postavy a skupina se nemůže rozdělit na dvě nebo víc menších s tím že by každá hrála zvlášť. spory v družině nemůžou být větší než důvod družiny držet pohromadě.

Rozdělil bych to na dva stupně nenávisti.

První je taková ta tolerovaná neshoda v některých názorech. Sám se znám s jedním rasistou a jednou holkou, co nemá ráda Diablo. Oboje jsou to z mého pohledu strašlivé charakterové vady, ale nijak výrazně nebrání v tom, aby jsme se scházeli nebo spolu hráli dnd. Jen na ně občas dojde řeč, chvilku se hádáme, nakonec to někdo odmávne a bavíme se o něčem jiném. A stejně tak to může fungovat v družině, trpaslík nenávidí skřety, elfovi záleží nejvíc na tom, jak vypadá, a gnóm je chorobný kleptoman. Většina z toho pravděpodobně společnými dobrodružstvými zocelené přátelství neroztrhá (nemluvě o té metagame dohodě, kterou zmiňuje Jerson). Navíc tohle nejsou chyby, ale charakter. A s bezcharakterními postavami by nebyla hra moc zajímavá.

Mimochodem občasný dišputát mezi postavami zaviní pokles ostražitosti nebo nějakou taktickou chybičku, což je pro vás, jako vypravěče, docela fajn. Alespoň všechny tragédie nevypadají jenom jako vaše zlovůle.

Druhý stupeň je seriózní player vs player, což je pro hru vesměs vždy destruktivní. Družina se rozdělí, začne proti sobě intrikovat. Nevíte, jestli metagameovat nebo chodit za dvěře, nedejbože posílat papírky. Hráči se začínají štvát mezi sebou nejen jako postavy. Polovina lidí se nudí. Potají si navzájem čůrají do bot, kradou kostky, cvrnkají odřezky z tužek do čaje a vůbec vymizí přátelská herní atmosféra.

Jedinou funkční variantu, použitelnou v klasické hře, jsem zatím viděl v Mountain Witch. To je hra o roninech, kteří jdou s příslibem tučného žoldu společně odkráglovat čaroděje na vrchol hory. Každý hráč ovšem na začátku hry losuje tajnou motivaci jako „jsem služebník čaroděje a musím roniny bezpečně dovést na vrchol, aby je mohl obětovat“ „potřebuju hodně zlata, neškodilo by, kdybych výpravu přežil jen já“ „čaroděj je jediný, kdo může oživit mou milovanou“ apod. (tyhle jsem si teda vymyslel, ale určitě chápete). Má to dvě velké výhody; do hry se častěji dostane nedůvěra (aka more drama) a ten destruktivní konflikt, co možná rozbije družinu, je rezervován až jako velké finále na konec sezení. Do příštího týdne se na všechny křivdy zapomene, mrtví vymyslí nové postavy a jedeme dál. Samozřejmě není třeba losovat žádné karty. Stačí nějakým nekromantem zabít válečníkovu rodinu a čaroději prozradit, že ten nekromant je jediný, kdo ho může naučit „vyvolej kostěného golema lvl 3“ ;o)


Skilly, či neskilly, to je to, oč tu běží

Často váhám, jestli mi vlastně skill system v odnd chybí nebo ne. Asi začínám tušit, jak jsem bez něj těch posledních pár měsíců vydržel. Jde o to, že hody na dovednosti používáme, protože je to zábava nebo aby jsme zabránili hráčským postavám v činnostech, které by neměli umět.

Odnd je ale dostatečně jednoduché a postavy často dostatečně archetypální, aby si schopnosti postav ohlídal i vypravěč sám (nebo si to hráč obhájil, když na to přijde).

Zbývá tedy zábava. U 3,5e vychází z napětí u hodu kostkou. To v odnd nemáme, pokud si nějaký roll rychle nevycucáme z prstu. Já ale přece nechci dávat hráčům všechno zadarmo, a když si nemám na co hodit, tak mi nezbývá než hráče stavět před puzzly nebo složité volby.

Příklad

3,5e: zeď kolem vily, kterou chcete vykrást. Roll na climb a roll na stealth. Oh, tak to my si pořídíme lano s hákem. Tak to máte +2 na climb. A vevnitř nás povede orc s darkvisionem, ať nemusíme svítit. Hej za to bonus nebude; kdo by svítil u plížení? Ok, tak roll, popis, roll, popis a hotovo. Případně u velkých úspěchů nebo neúspěchů nějaké bonusy nebo postihy do budoucna (ztráta batohu, někdo se v domě vzbudil…)

odnd: oh, crap. Tak co tam nastrkám, aby ta vloupačka nebyla hotová za 2 minuty? Tak holky: Kolem pozemku prochází (podplacené) městské stráže dost často na to, aby nikdy nebyla žádná část pod dohledem na delší dobu. A zevnitř jsou slyšet šoupavé kroky (majitel tam má zhypnotizovaný služebnictvo, který brání dvůr jak banda zombií). Jakej je plán?

První příklad je zábavný v hodu a v následné interpretaci výsledků. Druhý je plný voleb a plánování – zkusíme přelézt rychleji než stráže projdou nebo se je pokusíme odlákat či podplatit. Budeme služebnictvo zabíjet nebo se jim pokusíme vyhnout? Jak? Co nějakej dispell, je ve městě čaroděj? Jsou pomalý, proběhnem a jen je zmlátíme klackama jako v Shaun of the Dead. Ne, zamotáme je do lan. Co odlákání na maso jako by to udělali v cartoonovce?

Všechno z druhého příkladu se samozřejmě dalo dát i do prvního. Jenže v tom mindsetu, kterej pravidla navozujou, by mě nejspíš nikdy nenapadly. Na nebojové věci jsou dovednostní hody … proč se snažit s vymejšlenim zajímavejch překážek?

Přiznávám, je to velmi subjektivní pohled :o)


[image] Pravda o vedlejších questech


[item] Hellfire blade

“The fire you kindle for your enemy often burns yourself more than them” -čínské přísloví

Zbraň nošená elitními vojáky Abaddonovi legie (demonlord z pod Valkenu). Dlouhý, široký a nepohodlně těžký obouruční meč . Při pevném uchopení se na obou stranách černé čepele rozsvítí nápis barvy vyhasínajících uhlíků. „Abaddon for suntsitu eta borrokatu.“ Po jeho pronesení se meč zahalí do pekelného ohně s výrazným zápachem síry a uděluje dalších 1d6 poškození ohněm. Po boji ve kterém byl mečem někdo zabit je 2 z 6ti šance, že oheň nositele obklopí a přiblíží ho víc k jeho budoucím vládcům:

  1. černé oči (upřený pohled způsobuje u postav s životaschopností 1 terror roll)
  2. kostnaté výrůstky na páteři, předloktí, holeních a kloubech (+2 AC, ale vyžaduje upravený armor)
  3. ostré zuby (1d4 poškození)
  4. dlouhé skřetí uši (slyší všechny modlitby v okolí 5ti kilometrů)
  5. rohy (1d6 s rozeběhem)
  6. temně rudá pleť (imunita na obyčejný oheň)
  7. zdvojené nejdůležitější orgány (imunita na kritický zásah)
  8. zakrnělá kostra křídel s ostrými bodci (neozbrojené poskození 1d4 do vzdálenosti tří metrů)
    – pokud padne znovu, tak se přidá i blanitá výplň (neohrabané, ale létání!)
  9. fialová krev (+1d8 životů, imunita na nemoci)
  10. ocas (chápavý)

(když něco padne podruhé, tak to ignorujte a házejte dál)

Po kompletní proměně získá čepel schopnost 3x denně zapálit někoho do vzdálenosti 30ti metrů  (2d6 zranění, záchranný hod za půlku)

Každý z Abaddonových generálů tě může při osobním setkání přizvat do služby. Pokud hodí na desetistěnce stejně nebo míň než je počet tvých démonských mutací, tak nedokážeš odmítnout. Od té chvíle ho nemůžeš vlastní rukou zabít a splníš každý jeho rozkaz.

Chtěl jsem si udělat radost a dát do hry něco hodně epic. Sice na to nejspíš umře nějaká postava, ale s tím holt budu muset umět žít.


[odnd-hack] Kanibalové

“If you can’t feed a hundred people, then just feed one.” -Mother Teresa

Prastará kletba, uvržená na lidstvo za jeho hrabivost a hladovost, způsobuje, že kanibalismus má léčivé účinky, je velmi návykový a nutí k dalšímu vraždění.

Jedna porce lidského masa doplňuje 1d8+1 životů.

Kdo třikrát v jednom týdnu pojí maso z člověka, stává se závislým. Získá imunitu na nemoci, velmi zvýšený práh bolesti, 2d6 bonusových životů ke svému maximu, přestává stárnout a všechny záporné fyzické vlastnosti se mu zvýší na průměrné. Po týdnu bez masa začíná ztrácet rozum (každý den záchranný hod) a útočí na kohokoli v dohledu.

Kanibalové v císařství se vyskytují zejména v těchto dvou podobách;

Bohatí šlechtici v dostatečně velkých městech, kteří si mohou dovolit každodenní lidské maso, aby si udrželi svoje zdraví a nesmrtelnost.

Kmeny kanibalů, kteří byly vyhnáni do lesů. Zdobí se krvavým malováním, piercingy a trofejemi. Přežívají v malých skupinách a přepadají karavany či vesnice.

*

pozn#1: Kanibalismus se týká jen lidí. Ostatní rasy jsou kletbou nezasaženy. Můžou se samozřejmě pojídat dle libosti, ale nepočítaje společenské potíže, se to neliší od vepřového.

pozn#2: Kanibalismus je v celém císařství zakázaný a jak civilní zákon, tak církev, ho trestá setnutím hlavy. Snaží se ho postupně vytlačit z povědomí lidí a do zapomění. Nikdo si nepřeje, aby kletba posloužila svému účelu a donutila lidsto vyhubit se navzájem.

pozn#3: Kanibalismus lze vyléčit. Je třeba dlouhé měsíce vězení bez jídla (krom občasné bezmasé stravy jen pro udržení při životě). Pacient prvně šílí, pak upadá do katatonie, a s trochou štěstí se nakonec rozkouká (a ztratí všechny s kanibalismem spojené bonusy)

pozn#4: Vedlejším efektem kletby je, že pití čerstvé lidské krve dočasně dodává odvahu a sebevědomí (imunita na všechny terror rolly, zastrašení apod.)

pozn#5: Kletba používá duši snědeného jako palivo pro svou magii. Duše tak odchází do stínopádu zraněná a šílená. Chcete-li zajistit, aby se záporák z podsvětí jen tak nevyškrábal – sežerte ho.


[link] Kingdoms of Amalur

Proč tenhle a možná i příští tejden nemám na nic jiného čas: