Drama a hádky v družině

Jersonova reakce na Morality is based on a consideration of circumstances – not principles
zajímavý postřeh, souhlasím až na poslední odstavec. proti sobě se dají stavět postavy a jen do určité míry. jakmile proti sobě stojí hráči a navíc ještě naštvaní, je to špatně. kromě toho v reálném světě by se rozhádaná skupina rozešla při první příležitosti, v RPG zůstává pohromadě, protože všichni chtějí hrát dál své postavy a skupina se nemůže rozdělit na dvě nebo víc menších s tím že by každá hrála zvlášť. spory v družině nemůžou být větší než důvod družiny držet pohromadě.

Rozdělil bych to na dva stupně nenávisti.

První je taková ta tolerovaná neshoda v některých názorech. Sám se znám s jedním rasistou a jednou holkou, co nemá ráda Diablo. Oboje jsou to z mého pohledu strašlivé charakterové vady, ale nijak výrazně nebrání v tom, aby jsme se scházeli nebo spolu hráli dnd. Jen na ně občas dojde řeč, chvilku se hádáme, nakonec to někdo odmávne a bavíme se o něčem jiném. A stejně tak to může fungovat v družině, trpaslík nenávidí skřety, elfovi záleží nejvíc na tom, jak vypadá, a gnóm je chorobný kleptoman. Většina z toho pravděpodobně společnými dobrodružstvými zocelené přátelství neroztrhá (nemluvě o té metagame dohodě, kterou zmiňuje Jerson). Navíc tohle nejsou chyby, ale charakter. A s bezcharakterními postavami by nebyla hra moc zajímavá.

Mimochodem občasný dišputát mezi postavami zaviní pokles ostražitosti nebo nějakou taktickou chybičku, což je pro vás, jako vypravěče, docela fajn. Alespoň všechny tragédie nevypadají jenom jako vaše zlovůle.

Druhý stupeň je seriózní player vs player, což je pro hru vesměs vždy destruktivní. Družina se rozdělí, začne proti sobě intrikovat. Nevíte, jestli metagameovat nebo chodit za dvěře, nedejbože posílat papírky. Hráči se začínají štvát mezi sebou nejen jako postavy. Polovina lidí se nudí. Potají si navzájem čůrají do bot, kradou kostky, cvrnkají odřezky z tužek do čaje a vůbec vymizí přátelská herní atmosféra.

Jedinou funkční variantu, použitelnou v klasické hře, jsem zatím viděl v Mountain Witch. To je hra o roninech, kteří jdou s příslibem tučného žoldu společně odkráglovat čaroděje na vrchol hory. Každý hráč ovšem na začátku hry losuje tajnou motivaci jako „jsem služebník čaroděje a musím roniny bezpečně dovést na vrchol, aby je mohl obětovat“ „potřebuju hodně zlata, neškodilo by, kdybych výpravu přežil jen já“ „čaroděj je jediný, kdo může oživit mou milovanou“ apod. (tyhle jsem si teda vymyslel, ale určitě chápete). Má to dvě velké výhody; do hry se častěji dostane nedůvěra (aka more drama) a ten destruktivní konflikt, co možná rozbije družinu, je rezervován až jako velké finále na konec sezení. Do příštího týdne se na všechny křivdy zapomene, mrtví vymyslí nové postavy a jedeme dál. Samozřejmě není třeba losovat žádné karty. Stačí nějakým nekromantem zabít válečníkovu rodinu a čaroději prozradit, že ten nekromant je jediný, kdo ho může naučit „vyvolej kostěného golema lvl 3“ ;o)

Reklamy

About Quentin

lazy roleplayer, series freak and mmorpg addict Zobrazit všechny příspěvky, jejichž autorem je Quentin

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: