“A fight is not won by one punch or kick. Either learn to endure or hire a bodyguard.” -Bruce Lee
Staré dnd nemá nijak výrazně složitá pravidla pro boj. Prakticky je to jen společný hod na iniciativu (d6 za družinu vs d6 za nepřátele), hod na útok (d20+útočný bonus) proti obraně (10+zbroj) a hod na zranění (1d2 pěstí, 1d4 dýkou, 1d6 tesákem, 1d8 mečem, 1d10 obouručákem) . Kdo má první 0 životů, umírá. Když útočíš zezadu, tak máš +2 do útoku. Když má soupeř krytí nebo není moc vidět, tak máš -2, když není vidět vůbec, tak -4. Kdo utíká z boje, schytá jeden volný útok od nepřítele. Když ti padne jednička na d20, tak tě vypravěč zešikanuje (zlomená zbraň, postih do příštího kola apod.), a když ti padne dvacítka, tak někoho pěkně zbombíš za dvojnásobek.
Jediné, co potřebujete k tomu, aby to nebylo nudné, je představivost, vynalézavost a spravedlivý vypravěč. Skuteční mistři to řeší s přirozenou elegancí jako třeba Conlai. Manévr musí být dost silný, aby mělo smysl ho použít, ale dost slabý, aby nemělo smysl ho používat vždy a všude. Nejrozumnější je pořádně odměňovat chytré využití speciálního bojiště či situace (když se přidá dobrý popis, tak jedině dobře). A kdykoli nevíte, jak na to, nebo se jedná o nějaký vcelku obyčejný trik (odzbrojení, povalení…), tak využijte následující dělení:
Soft maneuver
Používá se, když postava nechce nijak riskovat, ale ráda by dosáhla něčeho jiného, než jen zranění nepřítele. Zahlásí záměr, hodí na útok jako obvykle, a pokud trefí, soupeř se rozhoduje, jestli se podvolí a nechá manévr projít nebo jestli se nechá zranit a manévr se nezdaří. Tahle jednoduchá mechanika je výborná v tom, že se balancuje sama. Když hráč navrhne něco moc drsného, tak se soupeř radši nechá píchnout.
Hard maneuver
Je vyhrazený pro zoufalé akce, kdy opravdu chcete uspět. Zahlásíte manévr a hodíte na útok, když trefíte, tak nehážete na zranění, ale váš manévr se povedl. Soupeř ovšem může uhnout pomocí záchranného hodu.
